Asfalt, beton a tmavé střechy během slunečných dnů akumulují teplo a po setmění je uvolňují do okolí. Dešťová voda mezitím rychle odtéká kanalizací a ve městě chybí stín i vláha potřebná k ochlazování výparem. Tepelnou zátěž přitom nemusí snižovat pouze radnice. Pomoci může také majitel domu, bytové družstvo nebo skupina sousedů.
Město ukládá teplo na noc
Městský tepelný ostrov vzniká souhrou husté zástavby, umělých povrchů, odpadního tepla a nedostatku vegetace. Střechy, vozovky a fasády pohlcují sluneční záření, zahřívají se a získanou energii vyzařují i po západu slunce. Omezené proudění vzduchu mezi budovami může ochlazování dále zpomalovat.
Klimatizace zlepší podmínky uvnitř konkrétní místnosti, teplo však “pouze” odvádí ven a spotřebovává elektřinu. Prvním krokem by proto mělo být omezení přímého slunečního záření venkovními žaluziemi, okenicemi, markýzou nebo vegetací. Vnější stínění zachytí záření dříve, než projde oknem a ohřeje interiér.
Nejúčinnější opatření představuje strom. Vzrostlý strom stíní fasády a zpevněné plochy, listy ochlazují okolí prostřednictvím vypařování vody. Samotná výsadba však úspěch nezaručí. Strom potřebuje dostatečný prostor pro kořeny, vhodnou půdu a přístup ke srážkové vodě.
Majitel pozemku může vysadit listnatý strom tak, aby v létě chránil jižní nebo západní stranu domu. Výběr druhu musí odpovídat velikosti pozemku, půdě a dostupnosti vody. Zohlednit je nutné také základy, inženýrské sítě a budoucí rozměry stromu.
Ozelenit lze fasádu i střechu
Kde se strom nevejde, mohou pomoci popínavé rostliny. I ony omezují dopad slunečního záření na stěnu a ochlazují své okolí výparem vody. Nelze však vysadit libovolný druh k jakékoliv budově. U narušené omítky je bezpečnější vést rostlinu po samostatné opoře. Volba musí odpovídat také orientaci stěny, dostupné vláze i možnostem údržby.
Také vegetační střechy chrání střešní plášť před přímým sluncem, zadržují část srážek a zpomalují odtok do kanalizace. Chladicí účinek založený na výparu ale závisí na dostupnosti vody. Vyschlá střecha nemůže evapotranspirací ochlazovat stejně jako vegetace s dostatkem vláhy.
Před jejich realizací musí odborník ověřit nosnost konstrukce a navrhnout hydroizolaci, odvodnění i bezpečný přepad. Pokud zelená střecha možná není, může přehřívání omezit světlejší materiál s vyšší odrazivostí. Návrh však musí počítat s oslněním a s tím, kam bude odražené záření dopadat.
Déšť patří ke stromům, ne rovnou do kanálu
Na nepropustných plochách déšť rychle odteče, později se tak nemá z půdy a vegetace co odpařovat. Smyslem tzv. modrozelené infrastruktury proto není přidat několik dekorativních stromů nebo záhonů, ale propojit zeleň s hospodařením se srážkovou vodou.
Nejjednodušším krokem je zachytit vodu ze střechy a používat ji k zálivce. Dešťová zahrada ji může dočasně zadržet, umožnit její vsakování nebo ji postupně předat rostlinám. Propustná dlažba, štěrkový trávník či dlažba s otevřenými spárami zase omezí povrchový odtok. Rozhoduje ovšem celá konstrukce, nejen její viditelná vrstva. Dlažba položená na nepropustném podkladu vodu do půdy nepustí.
Vsakování není vhodné všude. Návrh musí respektovat vlastnosti půdy, hladinu podzemní vody, vzdálenost od základů i možné znečištění.
Ochlazování výparem tak neznamená bezhlavé kropení ulic pitnou vodou. Smysluplnější je ponechat dešťovou vodu v místě dopadu a využít ji pro půdu a vegetaci. Největší účinek přinese propojení opatření: strom zastíní dům i chodník, voda ze střechy podpoří jeho růst, propustný povrch omezí odtok a popínavá rostlina ochrání stěnu, před níž pro strom nezbylo místo.