Těžba lithia: české dilema

Poté, co se hřebeny Krušných hor zotavily z éry těžkého průmyslu, začaly se zase zelenat. Nacházejí se zde zdroje pitné vody, rekreuje se tu mimo jiné velká část obyvatel stále značně průmyslového podhůří. Bývalé lomy se mění v jezera s přilehlými mokřady i plážemi. Začal se rozvíjet turismus. Plánují se další rekultivace, výsadba sadů nebo solární parky na jezerech.

Přesto může být budoucnost hor, pojmenovaných podle bohatých kovových rud, opět spjata s těžbou: v oblasti Cínovce na české straně hranice se údajně nachází 3-5 % světových zásob lithia. Vzhledem k tomu, že celosvětová poptávka po lithiu se má do roku 2050 zvýšit 26krát, soukromí investoři, EU i česká vláda touží po zahájení těžby. Místní komunity jsou však skeptické, pokud jde o přínosy, které by jim další těžba přinesla.

Poddolované Krušnohoří

Těžba nerostů ovlivňovala krajinu Krušných hor po staletí. Dokonce samotný název oblasti je odvozen od slova krušec neboli těžný kámen. Ekonomický a kulturní význam těžby na českoněmecké hranici, který lze datovat už do 12. století, značně ovlivňoval země Česka i německé Sasko. Stříbro, železo, uran, hnědé uhlí, wolfram, cín, kobalt a další. Všechny tyto nerosty se vyvážely z místních štol.

Kamila Vítek Derynková z místního spolku Cinvald soudí, že hrdost spojená s těžbou uhlí existuje na obou stranách hranice. „Stejně jako na druhé straně republiky, na Ostravsku, jde o horníky z hlubinných dolů. Například v Německu se stále pořádají slavnosti těžbu připomínající, i když většina mužů pracujících kdysi v dole už ani nežije. Takovou kulturní tradici spjatou s uhlím v místech povrchové těžby nenajdeme,” říká.

Těžba hnědého uhlí skončí v krušnohorských povrchových dolech v řádech měsíců (v celých severních Čechách pak nejpozději v roce 2033).

Dopady těžby hnědého uhlí, se kterou se začalo už v dobách průmyslové revoluce, jsou ve dvou krajích (Ústeckém a Karlovarském), do kterých Krušné hory patří, enormní. Bourání vesnic, přesun středověkého kostela kvůli rozšíření dolu, měsíční krajina hnědouhelných jam, kyselé deště způsobené chemickým průmyslem v podhůří. Ač některé už patří do minulosti, jiné obrazy jsou v regionu stále viditelné, zejména znečištěné ovzduší ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách.

V socioekonomických ukazatelích stále patří Ústecký a Karlovarský kraj k úplnému spodu Česka. Firmy, které na těžbě vydělávaly, do rozvoje kraje už zpět neinvestovaly, a tak se kraje potýkají s problémy vyloučených lokalit, ekologických zátěží i nedostatku atraktivních pracovních míst pro mladé.

Závod o cinvaldit

Pod Cínovcem v Krušných horách se nachází údajně 3–5 % světových zásob lithia, což jej řadí na desáté místo v celosvětovém žebříčku a na druhé místo v Evropě po Německu. Ložisko lithia, cínu a wolframu leží na hranici ČR a Německa asi šest kilometrů nad městem Dubí na Teplicku. Větší část se nachází na české straně.

Těžba nerostných surovin na Cínovci trvala až do roku 1991, kdy bylo ložisko z důvodu poklesu rentability uzavřeno. Nové těžební technologie, růst cen cínu a wolframu a rostoucí význam lithia pro tranzici energetiky však oživily komerční zájem o lokalitu. GEOMET, společný podnik australské společnosti European Metals Holding (EMS) a skupiny ČEZ (jejímž většinovým akcionářem je český stát), plánuje těžbu minerálu zinnwalditu obsaženého v žulové hornině.

Společnost GEOMET připravuje finální studii proveditelnosti. Těžba by měla začít v roce 2027 s odhadem délky těžby na 26 let, kdy by každý rok měl být vytěžen materiál pro půl milionu autobaterií. Hloubka dolu by měla být až 450 metrů. Lithium by se v kraji mělo také zpracovávat a v původním plánu i existoval i záměr postavit zde Gigafactory na autobaterie. Od toho však bylo prozatím odstoupeno pro nedostatek zájmu investorů. „Vzhledem k podílům zahraničních investorů není vůbec jasné, kolik lithia by nakonec zůstalo v Česku ke zpracování a jak by se využilo,” vysvětluje Vítek Derynková.

Cinvalditová ruda není na lithium nijak zvlášť bohatá (obsahuje 0,2-0,3 procenta minerálu) a podzemní těžba je nákladná, ale objem ložiska z něj dělá pro investory atraktivní podnik. Místní sdružení, která se staví proti těžbě, však upozorňují na to, že investoři a politici mají tendenci zveličovat velikost ložisek nerostných surovin, aby těžbu více podpořili.

Zkušební vrty v lokalitě probíhají už od roku 2010, doposud jich kvůli lithiu proběhlo 67. V těsném sousedství zmapovaných zásob leží také písečná deponie z těžby cínu v devadesátých letech. Halda, dnes již po rekultivaci, patří českému miliardáři Karlu Janečkovi. Pokud by chtěl majitel 700 tun písku odtěžit a lithnou slídu zpracovat, už má potřebná povolení. Podle odpůrců těžby ale čeká, až bude v provozu zpracovatelský závod pro hlubinnou těžbu.

Přesto by těžba písku mohla zhoršit dopady hlubinné těžby jak z hlediska dopravy (odhaduje se, že by Dubím denně projelo 33 nákladních aut, která by písek převezla), tak z hlediska spotřeby vody. „Vítr v této oblasti fouká 300 dní v roce a písek by bylo nutné kropit vodou, aby se neprášil,” vysvětluje Vítek Derynková. „Už dnes tam není dostatek vody pro přírodu a pro místní v horkém létě,“ dodává.

Místní odpor 

Teprve v létě 2023, kdy GEOMET koupil pozemky v obci Újezdeček, začala česká média o plánovaném zpracovatelském závodě podrobněji informovat. Začátkem téhož roku Evropská komise zařadila Cínovec mezi strategické projekty, díky čemuž měl nárok na finanční podporu z Fondu spravedlivého přechodu.

Na prvním veřejném setkání, konaném až v červenci roku 2023, zástupci firmy slíbili jako kompenzaci lidem v obci herní prvky na dětská hřiště nebo odklízení sněhu. V té době se představitelé vlády v médiích vyjadřovali o projektu za dva biliony korun (ekvivalent 80 miliard Eur). Jejich forma kompenzace vyvolala obrovskou vlnu nevole v obci.

V září se médiích se objevily fotografie starostů obcí v okolí, kteří přišli současného premiéra republiky Petra Fialu přivítat hlasitým nesouhlasem s těžbou. Předseda vlády plánovaný důl navštívil a řekl, že Ústecký kraj se může stát lithiovou velmocí Evropy. Do dnešních dní sice vzniklo informační centrum a proběhlo pět setkání s občany, zásadní informace ale místním stále chybějí. Slibovaná studie proveditelnosti se opožďuje, posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) hotové není, začátek těžby se oddaluje a odmítavý postoj starostů a dalších obyvatel se nezměnil.

„Informace těžařů se neustále mění, kolísá velikost těžební plochy, způsob zpracování i přeprava materiálů – jednou jde lanovkou, pak pás skrze les. Spolu s aktuálním poklesem cen lithia na světových trzích a nevelkým zájmem o elektroauta je to další z důvodů, proč v místní anketě byli až na jednoho člověka všichni proti těžbě,” popsal situaci v nejbližší obci Újezdeček Stanislav Molnár.

Odpůrci už zaznamenali první vítězství, a to přesun zpracovatelského závodu z obce Újezdeček. Újezdeček je silně zasažen průmyslovými plochami, další areál by měl podle starosty pro rozvíjející se obec, kde je v plánu výstavba 77 rodinných domů, fatální následky. Závod na zpracování by se tak přesunul do průmyslového areálu v Prunéřově, vzdáleného asi padesát kilometrů, nicméně v Újezdečku by zůstalo překladiště rudy, což vyvolalo další vlnu protestů.

Strategie kritiků stojí na oslovování médií, připomínkování a shromažďování dokumentace a také mnohaleté politické práci. „Vytváříme tlak, aby těžba lithia nepoškodila život lidí a přírodu. S těžebními firmami a jejich prací a nesplněnými sliby máme v kraji bohaté zkušenosti. Vždy se snaží začít co nejrychleji, nejlevněji a ideálně bez připomínek obyvatelstva. Cílem skupiny ČEZ ani firmy GEOMET není přispět k dekarbonizaci Evropy, ale jde jim jen a pouze zisk. Kdyby to bylo jinak, zaměřily by se i na recyklaci, což v plánu nemají. My musíme hájit naše lokální zájmy. Pokud Evropská unie chce, aby místní akceptovali těžbu, musí s nimi jednat a dohlížet na proces,” vysvětlila Vítek Derynková 

Pro Derynkovou nejde o postoj „na mém dvorku ne.“ Upozorňuje, že celé území je už značně poddolované. Na povrchu jsou stále znatelné haldy, poklesy a propady a na několika místech lze narazit na vchod do štol. Odpůrci těžby se bojí hrozby dalšího znečištění a prašnosti, ztráty podzemní vody, poškození ptačí oblasti (kde se vyskytuje tetřívek) a zejména rašelinišť, které už nyní trpí nedostatkem vody. Nadějí je nejen vyhlášení velkoplošného chráněného území, na které se čeká už léta.

Naopak, projekt na Cínovci by zvýšil provoz těžkých nákladních vozidel a zvýšil by tlak na místní vodní systémy, aniž by přinesl hmatatelné ekonomické výhody pro obec: ceny nemovitostí by pravděpodobně klesly, zatímco dělníci z uhelných dolů by neměli přístup ke kvalitním pracovním místům, pokud by nebyli rekvalifikováni. Zástupci společnosti GEOMET místním sdružením přiznali, že většina horníků by byla zaměstnána prostřednictvím agentur se sídlem v jiných zemích. Na můj dotaz k této problematice zatím neodpověděli.

Proměny práce

Při nedávné návštěvě Ústeckého kraje prezident republiky Petr Pavel upozornil, že většina sociálně vyloučených lokalit se nachází v pouhých třech krajích (všechny spojuje postupné ukončování těžby v rámci transformace energetiky – v Moravskoslezském kraji s pětiletým náskokem v transformaci, pak i Ústeckém a Karlovarském). „Základním problémem sociálně vyloučených lokalit je jejich koncentrace do malého území. Tyto tři kraje v sobě koncentrují asi 70 procent všech vyloučených lokalit, zatímco na zbylých 11 krajů připadá zbylých 30 procent,” upozornil Pavel.

Sociální antropoložka Lucie Trlifajová, která se dlouhodobě zabývá ekonomickou situací uhelných krajů vysvětluje, že „před více než deseti lety Ústecký kraj velmi silně zasáhla ekonomická krize a následná vysoká míra nezaměstnanosti, která způsobila protiromské pochody, poptávku po omezení sociálních dávek a podobně.“ Dnes je zaměstnanost poměrně vysoká, mzdy stoupají, ale velká část lidí za prací dojíždí, pracuje na směny. Například když Amazon otevíral novou pobočku za Prahou v Dobrovízi, nabral spoustu lidí z Chomutova či Mostu, které teď sváží autobusy. „V těch městech jsou tak školky pro děti rodičů, kteří v Amazonu pracují a mají desetihodinové směny plus dvě hodiny dojíždějí tam i zpátky, otevřené šest dní v týdnu nonstop přes noc,” popisuje výzkumnice realitu některých obyvatel kraje.

Otázka proměny práce tedy není pouze o nedostupnosti a nejistotě, o tom, že Amazon může kdykoli přesunout svůj sklad jinam. Je to i otázka negativních dopadů práce na kvalitu života. Dodala, že dalšími negativními jevy z předchozí transformace po Sametové revoluci v roce 1989, kdy se Česko zapojilo do globálních produkčních sítí a vůbec proměna globálního kapitalismu v posledních pětatřiceti letech, jsou odliv vzdělanějších obyvatel nebo úbytek občanské vybavenosti – pošt, nemocnic, místních obchodů. Dobře nastavená, spravedlivá transformace by mohla být lékem na velkou míru nejistoty a frustrace, která ústí v nedůvěru v demokracii u místního obyvatelstva.

Expertka na spravedlivou transformaci z Centra pro dopravu a energetiku Zuzana Vondrová míní, že zavírání dolů pro místní nemá být jen bolestné, ale především má otevírat nové příležitosti a perspektivu do budoucna, a to zejména pro mladé generace. „Na tom je založen také Fond spravedlivé transformace – proto má být čerpán tak, aby z něj mělo užitek zejména místní obyvatelstvo.”

U českého lithiového projektu považuje za  klíčové vědět, co konkrétního dané lokalitě a místním přinese, jaké technologie budou využívány, aby bylo dbáno o ohleduplnost nejen na obyvatelstvo, životní prostředí, ale i klimatické závazky. „V případě těžby by měl stát zajistit takové podmínky, abychom nebyli pouhými vývozci, ale aby se vedle řádného placení daní na našem území také provádělo zpracování suroviny, čímž by vznikla přidaná hodnota pro naši ekonomiku. Baterie pro zelenou transformaci jistě budeme potřebovat a získávání kritických surovin na území EU je žádoucí, nicméně ne za každou cenu,” shrnuje Vondrová situaci.

Bez participace

Těžba, zpracování lithia a výroba baterií pro automobilový průmysl tvořily nejviditelnější a politicky nejvíce zdůrazňovaný projekt celého procesu Spravedlivé transformace uhelných regionů. Velkolepé plány vládnoucí koalice a bagatelizace celého procesu transformace vedly ke stavu, kdy má celý záměr velké trhliny.

Nevládní organizace od počátku kritizovaly netrasparentnost celého procesu přípravy Spravedlivé transformace a nedostatečné informování a zapojování obyvatel, kdy navíc dostaly přednost projekty velkých firem, které se na špatných podmínkách života v těchto regionech přímo podílejí.

Marika Volfová z Platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set a místní obyvatelka dodává: „Nejdřív se rozdělují peníze pro strategické projekty, které často neodpovídají skutečným potřebám uhelných regionů… Nikdo se ale nezeptal zaměstnanců a lidí, kteří v uhelných regionech žijí, jaké jsou jejich potřeby a jaká témata jsou pro ně klíčová,” kritizuje.

Kritici těžby namítají, že obyvatelstvo nedostává žádnou garanci, že se vytěžené lithium použije pro efektivní záměry klimatické politiky, například že nebude sloužit jen pro autobaterie osobních aut, ale například pro prostředky lepší hromadné dopravy. Tato debata místním zcela chybí i na celostátní nebo unijní úrovní.

Podle Volfové by „případný neúspěch transformace mohl prohloubit nedůvěru části veřejnosti v instituce a politiku. Lidé vidí, že se rozdělují peníze, ale nemají pocit, že by to byly i jejich peníze, že by to byly peníze, o které také mohou žádat, že by se jich celý ten proces nějak týkal. Nedůvěra v celý proces je vysoká. Lidé nemají pocit, že by tady probíhala nějaká spravedlivá transformace. To ukazuje, že to musíme dělat jinak.” Motto spravedlivé transformace, že nikdo nebudu opomenut, se zdá bez promyšlené účasti obyvatelstva jen stěží splnitelné.

Najít dohodu

Na konferenci Symptomy budoucnosti konané v krajském městě Ústí nad Labem začátkem  listopadu 2024 upozornila socioložka Ágnes Gagyi na to, že v případě semi-periferních zemí, ke kterým se řadí Česko, závislé ekonomicky na Německu a zejména jeho automobilovém průmyslu, je v globální měřítku národní kapitál malý a málo konkurenceschopný. Proto je typické, že stále nabízíme zahraničním investorům pobídky a úlevy, které jim umožní stavět rychle a levně. V důsledku ale zhoršují život místních a pracovní podmínky dělnictva, pokud nejsou politici dostatečně připraveni s investory jednat a usilovat o lepší podmínky.

Gagyi, která studuje východoevropské politiky a hnutí, zdůrazňuje také potřebu neustálého dialogu se všemi zapojenými stranami. „Po letech domluv se často spojí strany, u kterých by to nebylo na začátku myslitelné. Mezioborové konference potřebujeme právě proto, abychom sdíleli různé pohledy. Ekonomické, umělecké, aktivistické, lokální i unijní. Díky nim můžeme vytvořit společnou agentu, díky které se (zelená) transformace skutečně může stát.”

Zmíněná konference přivedla dohromady i další iniciativy spojené v tématu lithia. Prezentace protestů v Německu, Portugalsku nebo v Dolní Lutyni na Ostravsku, kde se bojuje proti výstavbě Gigafactory na poslední zelené louce v okolí, ukazuje, že všichni čelí podobným výzvám a velmi mocným protivníkům.

Cílem Aktu o kritických surovinách je, aby EU do roku 2030 získávala 40 % strategických nerostných surovin ze svého území, a tím snížila svou závislost na třetích zemích, jako je Čína a Rusko. To by však nemělo být na úkor přísných povolovacích procesů nebo ústupků v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví.

Neustálý boj za sdílení pravdivých a úplných informací s místními, jejich zapojení do rozhodování nebo uznání jejich nároku na to, aby nedocházelo k poškozování okolní přírody, vodních zdrojů a zachování funkční komunity jsou společné zájmy, které přivádějí dohromady aktérstvo z různých koutů Evropy.

Když se Kamily Vítek Derynkové zeptám, jaká pozitiva už přinesla transformace kraje, jednoznačné odpovídá, že před pár desítkami let by si nedokázala představit, že by se místní spojili a bojovali proti záměru státu povolit v kraji další těžbu. „I to, že se dneska na hřebeni Krušných hor sejdou bojující z Ostravska, Německa, Portugalska, mnoho novinářstva a hlavně místních, mi dává naději, že ta nejdůležitější transformace už v otevřených hlavách mnoha lidí nastala,” hodnotí.

Jedna z organizátorek konference, sociální antropoložka Karolína Žižková věří, že „změna klimatu si žádá co nejrychlejší ukončení těžby a využívání fosilních paliv, lithium samo o sobě není jednoduchým řešením. Namísto toho nás může vést k přemýšlení o globálních nerovnostech, energetické spravedlnosti či o tom, co stojí v základech našich představ o budoucnosti,” uzavírá.

Zdroj: https://www.greeneuropeanjournal.eu/tezba-lithia-ceske-dilema/